Od chvíle, kdy jsem začala vnímat rostliny jako živé bytosti, změnil se mi život. Už to nejsou jen „kytky“, ale zrcadla mého nitra, tiché učitelky, přítelkyně. V tomto příběhu sdílím svou osobní cestu k sobě skrze vztah s rostlinami. Když se uzdravovalo moje vnitřní prostředí, začaly růst nejen ony, ale i já.
Ne vždy se dají věci pojmenovat učeně. V naší rodině jsme tomu prostě říkali rozloučení s dětstvím. Byl to den, kdy náš syn David vykročil do nové etapy a my jsme chtěli, aby to nejen slyšel, ale i vědomě cítil. Bez velkých slov, ale s velkým srdcem píšu tenhle příběh s vírou, že může být inspirací pro další rodiče, kteří cítí, že dospívání jejich dětí si zaslouží zvláštní pozornost.
V dnešní digitální době, kdy většinu dne trávíme před obrazovkami a pod tlakem výkonu, hledáme chvíle, kdy se můžeme zastavit a vrátit zpět – k sobě, ke klidu, k tvořivosti. Jednou z takových cest může být zážitek v papírně Michala Gorce, kde si člověk na vlastní kůži zkusí výrobu ručního papíru.
Drobné denní rituály nejsou jen opakováním stejných činností. Mají hlavně hluboký vliv na naši psychiku, pocit stability a celkovou spokojenost. Díky tomu, že je provádíme pravidelně, tak nám dokážeme předvídat jaký bude den, nastolují klid a systém v našem životě. Což je zvlášť důležité v době nejistoty, osamělosti nebo stresu. A pokud si myslíte, že žádné denní rutiny nemáte zavedené a zažité, zkuste se inspirovat například v tomto článku.
Sociální sítě nás spojují se světem, ale často nás oddělují od nás samotných. Proč máme pocit, že jsme stále s někým, a přesto sami? Pojďme si popravdě říct, jak nás online svět ovlivňuje a co s tím můžeme dělat.
Každého muže, mladého nebo stařešinu, utváří jeho životní příběhy. Ať už jsou pozitivní nebo spíše zlé. Vše se počítá. Náš život to hodí do jednoho koše, do životního mixéru, vše smíchá a utváří z té kaše dále náš charakter. A jak se říká, některé příběhy jsou k nezaplacení. Nedají se tak lehce prožít. A proto bychom si je neměli nechávat jen pro sebe a pokud to jde, měli bychom díky nim předávat své životní zkušenosti dále.
Čím jsem starší, tím je víc potřebuji. A co? Drobné denní rituály. Pravidelné úkony, které mi dávají do denního rytmu nějaký řád. A v dnešní době digitální prokrastinace jsou potřeba jako nikdy před tím. A ano i my padesátníci občas jen tak u těch sociálních sítích ležíme a necháme se jimi pohltit. To pak takovou denní rutinu, jako by člověk pohledal.
Někdy nám tělo říká „zpomal“, ale my raději sáhneme po kávě nebo zavřeme oči před signály, které nám dává. Ženská cykličnost je citlivá – a moderní svět plný stresu, antikoncepce, nepravidelného spánku a tlaku na výkon ji často vychyluje z rovnováhy. Co všechno náš cyklus ovlivňuje? A jak ho můžeme podpořit, aby nám zase sloužil jako vnitřní kompas?
Jsi každý den stejná? Sotva. A přesto se po nás chce, abychom fungovaly stabilně a bez výkyvů. Jenže my nejsme stroje, jsme ženy, a naše síla spočívá právě v tom, že jsme cyklické. Že se v nás každý měsíc mění energie, emoce i potřeby. V tomhle článku se podíváme na to, co to vlastně znamená být cyklická a jak to může zlepšit náš život.