Váš nervový systém není statický stroj, ale živý organismus, který se neustále učí. A u žen se tento „žák“ musí každý měsíc vyrovnat s hormonální bouří. V tomto článku si vysvětlíme, proč dech v druhé polovině cyklu funguje jinak a jak naučit své tělo, aby zůstalo v klidu, i když progesteron velí k panice.
Většina z nás se učila, že kyslík je „ten dobrý“ a oxid uhličitý „ten špatný“ odpad. Jenže v těle je to přesně naopak. Oxid uhličitý (CO₂) je klíčem k vašemu klidu. Pokud ho máte málo, vaše nervová soustava nemůže vypnout režim „bojuj, nebo uteč“.
Cítíte se někdy vyčerpaná už dopoledne? Možná za to nemůže nedostatek spánku, ale způsob, jakým dýcháte. Pokud dýcháte příliš mnoho nebo ústy, váš kyslík zůstává „uvězněn“ v krvi a vaše buňky k němu nemají klíč. Pojďme zjistit, jak dýchat tak, aby vaše tělo konečně začalo vyrábět energii, a ne jen přežívat z nouzových zásob.
Máte někdy pocit, že se vaše tělo sevře dřív, než vůbec stihnete domyslet jedinou úzkostnou myšlenku? Srdce se rozbuší, v krku se objeví knedlík a dech se zkrátí. Není to vaše vina a nejste „rozbitá“. Ve vašem mozku se jen spustil prastarý ochranný systém, který v dnešním světě zapomněl, jak se vypíná. Pojďme se podívat, co se ve vašem těle děje a jak můžete tento vnitřní alarm znovu přenastavit na klid.
Každý den se nadechneme tisíckrát, a přesto zapomínáme, co všechno může jeden jediný nádech změnit. Stačí tři minuty, aby tělo poznalo, že je v bezpečí. Tři minuty, kdy se svět zpomalí, dech se vrátí a mozek si znovu vzpomene, jaké to je být v klidu.
Sítě jsou plné dokonalých těl, ale realita je jinde. Pupínky, strie, smrad z bot, nálady, mindráky. Každý to známe, jen o tom moc nemluvíme. Přečti si příběh jedné holky, která se učí přijímat svoje tělo mezi filtry a lajky.
Bez dechu vydržíme pár minut. Bez vody pár dní. Přesto často tyto dary bereme jako samozřejmost. Přitom právě ony nás mohou naučit, jak se vracet k sobě, ke klidu, rovnováze a zdraví.
Šikana není žádná dětská hra. Je to něco, co zanechá hluboké rány, i když na první pohled nejsou vidět. A já sama vím, jaké to je, když musíte chránit vlastní děti. Jak rozpoznat šikanu a jak se o ní nebát mluvit?
Příběh dvou sester, které se přestaly srovnávat a začaly růst vedle sebe. Obě nesou jméno stejného otce a každá jinak bojovala o jeho lásku. Když odešel, zůstaly samy, každá jiná, a přesto navždy propojené.