Známe to všichni. Sedíme na důležité schůzce nebo se snažíme usnout, když v tom nás zaplaví vlna úzkosti. Naše racionální mysl se nám snaží logicky vysvětlit, že „o nic nejde“, ale tělo ji neposlouchá. Srdce buší, dlaně se potí. Je to proto, že v krizovém režimu náš mozek vypíná logické centrum a přepíná na instinkty. Abychom se uklidnili, musíme k tělu promluvit jazykem, kterému v tu chvíli rozumí: jazykem smyslů, tlaku a rytmu. Klid totiž není věcí vůle, ale biologickou dovedností, kterou můžeme své tělo znovu naučit.
Když prožíváte stres, aktivuje se náš sympatický nervový systém (režim bojuj, nebo uteč), dochází k jevu, který psycholog Daniel Goleman (autor bestselleru Emoční inteligence) nazval „amygdala hijack“ (únos amygdalou). Krev se doslova odlije z místa mozku kde sídlí logika a nadhled, do svalů a centra strachu. Amygdala je mandlovitý shluk buněk, který funguje jako váš osobní detektor hrozeb. Jakmile zaznamená nebezpečí, spustí okamžitou reakci bez účasti vědomé mysli.
Snažit se ve chvíli stresu „přemýšlet klidně“ je jako chtít po počítači, aby počítal složité rovnice, když mu hoří procesor.
Pro "restart mozku" potřebujeme fyzický zásah, ne logický argument. Smyslové techniky, jako je Uzemnění nebo Tapping, využívají principy Polyvagální teorie Dr. Stephena Porgese. Obcházejí logické myšlení a posílají signál o bezpečí přímo do mozku. Říkají tělu: „Vidím, slyším a cítím realitu, ve které se právě teď nic zlého neděje.“
V hlubokém stresu se často dostavuje pocit tzv. disociace, jako bychom se vznášeli mimo vlastní tělo nebo se „rozpouštěli“ v problémech světa. Jak potvrzuje Dr. Bessel van der Kolk (autor knihy Tělo sčítá rány), stres narušuje vnímání našich fyzických hranic, kde končíme my a kde začíná okolí. Tlaková gesta (např. pevné spojení dlaní proti sobě nebo přitlačení rukou na stehna) fungují jako biologické připomenutí vašich hranic. Ten fyzický odpor, který pod rukama cítíte, pošle mozku jasnou zprávu: „Tady jsem a tohle je můj bezpečný prostor.“ Je to jako pevné objetí, které si můžete dát sami sobě ve chvíli, kdy máte pocit, že se vnitřně sypete na kousky. Pomůže vám to cítit se zase „vcelku“.
Věděli jste, že čich je náš nejrychlejší smysl? Zatímco obraz toho, co vidíte, musí mozek nejdříve složitě „přechroustat“ a vyhodnotit, vůně (kávy, levandule nebo skořice) putuje přímo do emočního centra vašeho mozku. Je to taková expresní linka, která nepotřebuje žádné schvalování. To je důvod, proč vás vůně posekané trávy nebo oblíbeného parfému či kávy dokáže v milisekundě přenést do stavu pohody.
Podobně funguje i kontakt se studeným předmětem. Když si na zápěstí nebo obličej přiložíte něco studeného, aktivujete přirozenou uklidňující reakci těla. Prudký chlad funguje jako „vypínač“ pro zacyklené myšlenky. Prudký chladný podnět na kůži aktivuje tzv. potápěčský reflex (savčí potápěčský reflex), šok z chladu, který donutí mozek na vteřinu úplně přestat řešit vaše starosti a soustředit se na ten intenzivní fyzický vjem na kůži. Vytvoří to přesně tu trhlinu v úzkosti, kterou potřebujete k tomu, abyste se mohli znovu nadechnout. Ten okamžitě zpomalí srdeční tep a přesměruje krev k životně důležitým orgánům. Je to v podstatě „biologický vypínač“ pro zacyklené myšlenky.
Naše tělo miluje rytmus. Máme ho v sobě zakódovaný od úplného začátku, od chvíle, kdy jsme u maminky v břiše devět měsíců slyšely pravidelný tlukot jejího srdce. Je to ta nejzákladnější jistota, kterou známe. Techniky jako jemné houpání nebo poklepávání (Tapping) tuhle starou vzpomínku v našem těle probouzejí.
Pomalý, pravidelný pohyb dává vašemu tělu jasnou zprávu, že je všechno v pořádku. Rytmus je totiž přesným opakem chaosu, který cítíme při stresu. Když se začnete jemně kolébat ze strany na stranu, aktivujete centrum rovnováhy ve vnitřním uchu, které má přímé spojení s tou částí mozku, co ovládá strach. Je to v podstatě „biologická ukolébavka“, kterou můžete dopřát svému dospělému a přetíženému já, aby se znovu cítilo v bezpečí a v klidu.
Možná si říkáte, že „představovat si něco“ je jen útěk od reality. Ale věda říká něco jiného. Váš mozek a tělo neumí úplně rozlišit mezi tím, co se skutečně děje, a tím, co si velmi živě představujete. Když sledujete napínavý film, buší vám srdce, i když sedíte v bezpečí na pohovce. Toho můžeme využít ve svůj prospěch.
Když nemůžete změnit situaci kolem sebe, třeba náročný den v práci, můžete změnit to, co se děje uvnitř vaší hlavy. Pokud si v duchu vyvoláte své „Bezpečné místo“ se všemi detaily, cítíte teplo slunce na kůži, slyšíte šumění lesa nebo cítíte vůni mořského vzduchu, vaše tělo na to okamžitě zareaguje. Nadledvinky přestanou pumpovat stresové hormony a svaly povolí.
Tato technika není žádné „snění s otevřenýma očima“. Je to strategické dobití baterek. Je to místo, kam si váš nervový systém může na pár minut odskočit odpočinout, aby pak mohl skutečné problémy řešit s mnohem větší jasností a nadhledem.
Aby byla tato cesta do klidu ještě snazší, můžete zapojit i své uši. Zvuky přírody, šumění vln nebo jemná relaxační hudba fungují jako dokonalý „podklad“, který vaši představu ukotví v realitě. Právě proto jsme pro vás v Calmory připravili bohatou knihovnu zvuků, které vám pomohou se do vašeho vnitřního bezpečí přenést během několika vteřin.
V Calmory věříme, že nejste obětí svého stresu. Váš nervový systém je neuroplastický, to znamená, že se dokáže měnit a posilovat v jakémkoliv věku. Každé cvičení technik, každý doušek vody vypitý s plnou pozorností, je malým tréninkem pro vaše „svaly klidu“. Čím častěji tyto techniky používáte, tím rychleji na ně vaše tělo v budoucnu zareaguje.
Klid není stav, do kterého se jednou dostanete a zůstanete v něm. Je to dovednost, kterou v Calmory společně trénujeme. V aplikaci najdete mnohem víc než jen návody. Je to váš bezpečný prostor, který stačí otevřít pokaždé, když cítíte, že je toho na vás moc. Klid není absence problémů, je to dovednost vracet se k sobě i uprostřed bouře.
Mise pro dnešek:
Otevřete si Calmory jen tak „nanečisto“. Prozkoumejte ji a pusťte si na chvíli zvuky lesa a vnímejte, jak vaše tělo reaguje. Váš mozek si tak vytvoří cestu, kterou v náročnější chvíli najde úplně sám a s naprostou jistotou.
Klid se dá naučit. A s Calmory v kapse na to nikdy nejste sama.